|
|
Určení levo-pravé asymetrie těla u obratlovců
Vrúbel, Matěj ; Soukup, Vladimír (vedoucí práce) ; Fabian, Peter (oponent)
Levo-pravá tělní osa je vedle osy dorso-ventrální a antero-posteriorní dozajista důležitou, ale zároveň nejvíce opomíjenou tělní osou bilaterálně symetrických živočichů. Asymetrické rozložení vnitřních orgánů podél této osy je životně důležité pro mnoho zástupců živočichů. U obratlovců dochází k ustavení této asymetrie v relativně časných embryonálních stádiích. Zásadní úlohu v tomto procesu má organizátor, který zodpovídá za správné ustavení levo-pravé tělní osy. Tento organizátor se u různých skupin obratlovců nachází na různých místech těla, a až na výjimky jsou tvořeny buňkami s pohyblivými ciliemi, které vytváří v organizátoru jednosměrný levotočivý proud extracelulárních tekutin. Tento proud je pravděpodobně vnímán buňkami, které obklopují levou stranu organizátoru. Tyto buňky reagují na výše zmíněný mechanický stimul spuštěním Nodal signální dráhy. Takto spuštěná signální kaskáda ústí v levostrannou expresi genu Pitx2, který specifikuje levou část embrya. V současné době se ukazuje, že úloha Nodal signální dráhy v určení levo-pravé asymetrie není společná jen obratlovcům, ale pravděpodobně i všem bilaterálně souměrným živočichům. U skupin obratlovců, kde chybí proud extracelulárních tekutin při určení levo-pravé asymetrie, je toto zajištěno alternativním způsobem. Tím je kupříkladu migrace...
|
|
|
Organizátor levo-pravé asymetrie těla paprskoploutvých ryb
Kupková, Anežka ; Soukup, Vladimír (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent)
Levo-pravá asymetrie těla se vyskytuje napříč řadou organizmů, a to od bezobratlých až po obratlovce, pro které je typická především asymetrie vnitřních orgánů. Tyto nesouměrnosti se ustanovují již v raných fázích embryonálního vývoje prostřednictvím dočasných struktur nazývaných jako organizátory levo-pravé asymetrie. U paprskoploutvých ryb je nejlépe prostudovaný organizátor u skupiny Teleostei, tzv. Kupfferův váček. Jedná se o dutou strukturu, která je tvořena monociliárními buňkami. Řasinky těchto buněk rotují a svým pohybem generují levotočivý proud extracelulární tekutiny. Tok tekutiny následně umožňuje indukci Nodal signalizační kaskády, která je zodpovědná za levo-pravou orientaci orgánů, a u obratlovců je považována za evolučně konzervovanou. Hlavními účastníky této dráhy jsou faktory Nodal, Pitx2 a Lefty. U ne-teleostních skupin paprskoploutvých ryb se namísto Kupfferova váčku nachází organizátor nazvaný jako střešní deska gastrocoelu, který je více podobný organizátoru obojživelníků a zřejmě je původní pro paprskoploutvé ryby. Tato bakalářská práce pojednává o vzniku a funkci Kupfferova váčku, dále popisuje Nodal signalizační kaskádu, která je tímto organizátorem iniciována, a rovněž porovnává Kupfferův váček s organizátorem ne-teleostních skupin ryb.
|
|
|
Searching for the common function of the BBSome across the evolution and development
Mašková, Kristýna ; Štěpánek, Ondřej (vedoucí práce) ; Čajánek, Lukáš (oponent)
BBSom je proteinový komplex, jehož funkce je spojena s ciliárním transportem. Bylo zjištěno, že BBSom je evolučně konzervován napříč organismy tvořícími cilie. Narušení BBSomu vede k ciliárním dysfunkcím a ovlivňuje i mnoho signálních drah. U člověka jsou genetické defekty BBSomu příčinou pleiotropického onemocnění, a to Bardet-Biedlova syndromu. BBSome je studován jednotlivě v mnoha modelových organismech a buněčných liniích za účelem pochopení molekulárních funkcí BBSomu. Tyto studie nebyly zatím porovnány, aby se zjistilo, zda existuje jednotná funkce BBSomu, která by mohla být důvodem jeho evoluční konzervovanosti mezi ciliárními organismy. V této bakalářské práci byly znalosti týkající se BBSomu shrnuty a porovnány za účelem identifikace domnělé jednotné funkce BBSomu mezi různými modelovými organismy a buněčnými typy. Zdá se, že nebyla nalezena funkce BBSomu, která by se dala označit za jednotnou funkci, důvodem je zřejmě mnoho specializovaných funkcí BBSomu v různých organismech a tkáních. Jediná vzdálená podobnost je BBSom dependentní retrográdní ciliární transport, který byl popsán ve většině studovaných modelových organismů a buněčných typů.
|
|
|
Stability of protein complexes in the cytoskeleton of the eukaryotic flagellum
Pružincová, Martina ; Varga, Vladimír (vedoucí práce) ; Čajánek, Lukáš (oponent)
Cília/bičík je komplexná organela vystupujúca z tela bunky, ktorá môže mať niekoľko funkcií, ako napríklad pohybovú, senzorickú alebo signálnu. Bičík je zostavený zo stoviek proteínov, ktorých väčšina tvorí kostru - mikrotubulárnu axonému. Pretože bičík neobsahuje ribozómy, proteíny, ktoré sa podieľajú na jeho stavbe a funkcii, musia byť dovážané z tela bunky a inkorporované na správne pozície. Navyše, tieto proteíny si musia zachovávať svoju funkciu počas dlhého obdobia, a to napriek tomu, že sú vystavené mechanickému a environmentálnemu stresu. Tieto skutočnosti vzbudzujú otázku, či a kde dochádza v bičíku k výmene proteínov. Predchádzajúce štúdie bičíkov na Chlamydomonas reinhardtii prezentovali, že bičík je dynamická štruktúra (Marshall & Rosenbaum, 2001). Naopak, štúdie na Trypanosoma brucei ukázali, že bičíky tohto organizmu sú pozoruhodne stabilné (Vincensini et al., 2018). Avšak to, akým spôsobom sa bičík vytvára a stabilizuje, bolo doteraz skúmané iba na veľmi malom počte proteínov a iba v krátkych časových intervaloch. Navyše, tieto experimenty využívali expresiu študovaných proteínov s neprirodzenými regulačnými mechanizmami. Na objasnenie detailov spôsobu fungovania proteínovej obmeny v bičíku bola v tejto práci použitá T. brucei. Jedným z dôvodov výberu tohto modelového organizmu bolo...
|
|
|
Stability of protein complexes in the cytoskeleton of the eukaryotic flagellum
Pružincová, Martina ; Varga, Vladimír (vedoucí práce) ; Čajánek, Lukáš (oponent)
Cília/bičík je komplexná organela vystupujúca z tela bunky, ktorá môže mať niekoľko funkcií, ako napríklad pohybovú, senzorickú alebo signálnu. Bičík je zostavený zo stoviek proteínov, ktorých väčšina tvorí kostru - mikrotubulárnu axonému. Pretože bičík neobsahuje ribozómy, proteíny, ktoré sa podieľajú na jeho stavbe a funkcii, musia byť dovážané z tela bunky a inkorporované na správne pozície. Navyše, tieto proteíny si musia zachovávať svoju funkciu počas dlhého obdobia, a to napriek tomu, že sú vystavené mechanickému a environmentálnemu stresu. Tieto skutočnosti vzbudzujú otázku, či a kde dochádza v bičíku k výmene proteínov. Predchádzajúce štúdie bičíkov na Chlamydomonas reinhardtii prezentovali, že bičík je dynamická štruktúra (Marshall & Rosenbaum, 2001). Naopak, štúdie na Trypanosoma brucei ukázali, že bičíky tohto organizmu sú pozoruhodne stabilné (Vincensini et al., 2018). Avšak to, akým spôsobom sa bičík vytvára a stabilizuje, bolo doteraz skúmané iba na veľmi malom počte proteínov a iba v krátkych časových intervaloch. Navyše, tieto experimenty využívali expresiu študovaných proteínov s neprirodzenými regulačnými mechanizmami. Na objasnenie detailov spôsobu fungovania proteínovej obmeny v bičíku bola v tejto práci použitá T. brucei. Jedným z dôvodov výberu tohto modelového organizmu bolo...
|
|
| |
host ::
RSS.